V průběhu jednoho mentoringu mě napadlo požádat o tematický rozhovor člověka, se kterým delší dobu spolupracuji. Věřím, že by pro mé čtenáře, studenty a následovníky mohl být přínosný jeho úhel pohledu a zkušenosti s aplikovanou metodikou studia cizích jazyků. Doufám, že v následujícím přepisu našeho rozhovoru se dá najít dost inspirativních myšlenek, kterým stojí za to, věnovat pozornost.
Olga: Mohl by ses na úvod nějak představit?
W: Aktuálně sám sebe vnímám něco jako lektora, kouče, poradce, trenéra … mysli i těla. Vycházím z toho, že vše nějak souvisí, je propojené, a že lepší výsledky je možné dosáhnout komplexním přístupem. Zaměřuji se na zvyšování efektivity (osobní i pracovní), na změnové procesy, krizové situace, na získání a ukotvení požadovaných návyků nebo dovedností a eliminaci těch nežádoucích. Rád to aplikuji v reálném životě a často k tomu jako jeden z prostředků používám výcvik survivalu – přežití. Stačí?
Olga: Jasně. Můžeme si promluvit o tvém pohledu na studium a hlavně učení se cizích jazyků?
W: Kde začneme? Chceš se cíleně ptát anebo budeme mluvit nestrukturovaně?
Olga: S tebou se dá povídat dlouho, ale pro účely mého blogu bude asi lepší forma otázka / odpověď.
Kdybys měl vyjmenovat tři nejdůležitější faktory, které ovlivňují
schopnost naučit se cizí jazyk v poměrně krátké době, které by to byly?
W: To je dobrá otázka! Především, každý člověk je individualita, takže pokus o zevšeobecnění je sice dobrý pokus, ale nemusí být nejpřínosnější. Nicméně zkusím se držet tvého zadání:
- motivace
- soustředěnost a schopnost rozšířit zónu osobního komfortu
- prolomení základní bariéry studovaného jazyka
Olga: Jakou roli v procesu učení hraje použitá metoda? Je podle tebe metoda
podstatnější než například motivace?
W: Použitá metoda je podle mne klíčová věc, protože každý je jiný a každému bude logicky vyhovovat něco jiného. Jestli tvůj dotaz souvisí s rychlostí, jakou se dá naučit cizí jazyk, tak metoda je hodně důležitá. Pokud si vybereš například málo efektivní, komplikovanou nebo zdlouhavou metodu, můžeš na rychlé ovládnutí nového jazyka nejspíše rovnou zapomenout. Podobně, když budeš dispozičně vizuální studijní typ a zvolíš metodu založenou na auditivním principu, asi bude hodně namáhavé uspět.
Nemyslím si ale, že metoda je to nejdůležitější. Za skutečně podstatný faktor považuji motivaci. Pokud budeš mít vnitřní motivaci na vysoké úrovni, dokážeš se cizí jazyk naučit libovolnou metodou (nebo i bez metody) a dokonce i poměrně rychle. Přičemž platí, že pozitivní motivace bývá efektivnější a hlavně příjemnější (zamilovanost, nabídka zajímavé nebo lukrativní práce, možnost získat stipendium, dobrovolné přestěhování do jiné země, cestování…) než ta negativní, která je spojená se stresem (podmíněný vyhazov z práce, výrazně snížená schopnost uplatnit se na pracovním trhu bez znalosti cizího jazyka, maturita nebo přijímačky na VŠ, státnice, pracovní pohovor v cizím jazyce, důležité mezinárodní obchodní jednání…).
Olga: Do jaké míry ovlivňuje talent schopnost naučit se cizí jazyk?
W: Talent je hezká věc, ale není klíčový a obvykle bývá hodně přeceňovaný. Lidé se na nedostatek talentu často vymlouvají. Ale je to klišé a povrchní mentální past. Talentovaných lidí je napříč různými obory spousta, ale zdaleka ne všichni uspějí. Více než na talent bych se zaměřil právě na rozvinutí schopnosti se učit nebo vstřebávat a používat nové informace. Schopnost se adaptovat, zorientovat a soustředit se na podstatné, považuji za mnohem zásadnější, než nějaký pseudo-talent. Ale abych odpověděl na tvoji otázku, osobně vnímám vliv „talentu“ někde mezi 1 až maximálně a výjimečně 10%.
Olga: Do jaké míry ovlivňuje hudební sluch schopnost naučit se cizí jazyk?
W: Na to není úplně jednoduché odpovědět. Může to být diskutabilní. Hudební sluch bude mít určitě větší váhu například u tzv. tonálních jazyků, kde je důležité „slyšet“ drobné rozdíly v přízvuku. Například stoupavě-klesavě-klesavý přízvuk může mít u foneticky stejného slova jiný význam, než stoupavě-klesavě-stoupavý. Nestačí ale jen to slyšet – důležitá je i schopnost takový zvuk interpretovat – a to už s hudebním sluchem nesouvisí. Je hodně lidí, kteří slyší falešné tóny, ale sami je neumí zazpívat čistě. S hudebním sluchem bude asi jednodušší naučit se přesněji přízvuk, pohotověji analyzovat jednotlivá slova ve splývavém toku mluvené řeči atd. Ale schopnost naučit se cizí jazyk není výhradně a dokonce ani zdaleka postavena na hudebním sluchu. Pokud nebudu mít ambici zvládnout cizí jazyk na úrovni rodilého mluvčího, hudební sluch nepovažuji za klíčový parametr, který by mohl nějak zásadně ovlivnit moji schopnost se učit a naučit.
Olga: Představ si, že se chceš naučit cizí jazyk. Je to tvůj první jazyk, na jazyky jsi nikdy nebyl, právě naopak jsi přesvědčen, že talentem moc
neoplýváš. Před tebou leží velká neznámá a vůbec nevíš, jak to uchopit.
První, co tě napadne, je jazyková škola. Ale ty to potřebuješ rychleji a
nemůžeš si dovolit pár let v jazykové škole. Jaký první krok bys udělal, aby ses dokázal orientovat v problematice a rozhodnout se, jak začít?
W: Tu otázku vnímám jako trochu zavádějící. Jak první jazyk? První jazyk je snad mateřština (mimochodem, Čeština není zrovna jednoduchý jazyk) a naučil jsem se ho z úplné nuly, ve které jsem ani neuměl modulovat zvuky a používat řečové centrum v mozku… Jestli se ale ptáš na můj první krok, tak ten by jednoznačně směřoval k práci sama se sebou a na svém vstupním přesvědčení. Je mnohem efektivnější hned na začátku ovlivnit klíčový parametr k lepšímu (a vlastní přesvědčení je sakra klíčový parametr), než se po celou dobu studia potýkat s tím, že mi mé přesvědčení brzdí nebo blokuje možnost uspět. Pokud se ptáš na to, jak začít, když potřebuji zvládnout cizí jazyk rychle nebo v nějaké limitované době, tak bych především zapracoval na těch klíčových faktorech, na které jsi se ptala na začátku rozhovoru. Za naprosto zásadní považuji se skutečně rozhodnout, že se ten jazyk naučím. To není to samé, jako když se rozhodneš, že to zkusíš, že se pokusíš, že nastoupíš do kurzu, atd.… Potom bych si snažil ujasnit své silné a slabé stránky, brzdy a porovnal je s reálnými možnostmi. Následně bych na trhu hledal dostatečně efektivní metodu, kterou se dá jazyk naučit rychleji nebo o hodně rychleji než je průměr, a se kterou bych byl v osobní pozitivní rezonanci (neměla by mne stresovat). Potom bych začal hledat konkrétního „učitele nebo průvodce“, který by byl kompatibilní s mými možnostmi a dokázal by mi pomoci překlenout moje vstupní slabé stránky a brzdy. Pak bych zapracoval na svých prioritách a časovém harmonogramu. Potom… ale to už je více kroků než ten první, na který ses ptala.
Olga: Jasně, věděla jsem, že se s tebou dá mluvit hodně a dlouho… Zkusím se zeptat jinak. Co posune rozhodnutého jedince nejvíce k cíli, naučit se mluvit cizím jazykem?
W: Přestat používat svoji mateřštinu a začít se vyjadřovat pouze nebo převážně studovaným jazykem. Tím rychle prolomíš určitou limitní bariéru a začneš se extrémně rychle zlepšovat. To bude mít velký pozitivní vliv na tvoji motivaci i sebedůvěru a znovu tě to akceleruje. Zkus to takto dělat 3 měsíce a potom zhodnoť svůj pokrok a výsledek. Pravděpodobně se potom budeš chtít pustit stejným způsobem do dalšího cizího jazyka J. Neznamená to, že hned musíš na tři měsíce přesídlit do cizí země (i když je to skvělá možnost). Klidně stačí najít si někoho, kdo mluví cílovým jazykem nativně nebo alespoň dobře a co nejčastěji s ním mluvit, komunikovat na všemožná témata a vše vyjadřovat pouze za pomoci studovaného jazyka. To znamená, že pokud se chceš naučit třeba španělsky, tak prostě 3 měsíce mluvíš co nejvíce španělsky, a když se zasekneš, nemáš slovíčko anebo tvoje schopnosti na konverzaci ani zdaleka nestačí, nevyměkneš a nepomůžeš si univerzální angličtinou nebo češtinou – prostě se maximálně snažíš (klidně se slovníkem v ruce) ve 100% případů vše vyjádřit, opsat a použít pouze a výhradně pomocí španělštiny. Začátky budou hodně náročné a frustrující, ale budeš překvapená, jak moc se zlepšíš za první týden, měsíc… Chce to maximálně se ponořit do informačního pole jazyka i kulturních a sociálních souvislostí a vědomě se zbavit různých možných berliček. Neboj se dělat chyby. Chyby jsou nedílnou, přirozenou a důležitou!!! Součástí osvojování si cizího jazyka. Nejvíc se naučíš z vlastních chyb. Zpětná vazba je zásadní pro pokrok – mozek se tím velice efektivně učí.
Olga: Hezký! Teď spousta lidí při takové představě zkolabovala…
W: Ptala ses, tak odpovídám. Ani jeden z nás není zodpovědný za spoustu lidí. Každý má svobodnou volbu. Někdo se inspiruje, jiný to ani nezkusí. Tak už to chodí. Kdybych byl motivovaný a měl časový limit, určitě bych se touhle metodou zabýval.
Olga: OK. Čas od času, když jsi v dobrém rozmaru, „dopřeješ“ mi nějakou hezkou zkratku. Mohl bys, prosím, poskytnout nějakou zkratku pro naučení se cizího jazyka?
W: pozornost – smysl – význam – paměť – propojit. Myslíš nějak takhle?
Olga: Přesně. Mohl bys to ale nějak víc rozvést?
W: Dobře, zkusím to tedy principielně:
POZORNOST: Zaměřit svoji pozornost na takový obsah jazyka, který je pro vás osobně relevantní. Pokud mě bude zajímat třeba fotografování, nebudu se angličtinu učit přes obligátní texty The Prokop´s family, ale přes materiály, které souvisí s fotografováním. Stejně tak se budu snažit primárně vstřebávat slovíčka z oblasti fotografie, abych byl schopen co nejdříve chápat smysl pro mne zajímavých nebo poučných textů…
SMYSL: Používat svůj nový jazyk jako nástroj komunikace hned od prvního dne, stejně jako to dělá dítě. Je třeba tomu jazyku dát skutečný, reálný smysl a uplatňovat ho ve svém všedním životě k tomu, k čemu je určen – ke komunikaci. Aktivně vyhledávat různé příležitosti k uplatnění jazyka. Nečekat pasivně na to, až vznikne jeho náhlá potřeba, která je často podbarvena stresem nebo osobním diskomfortem.
VÝZNAM: Když poprvé pochopíte obsah nějakého sdělení v osvojovaném jazyce, následně budete získávat znalost toho jazyka nevědomě. Hrubé porozumění (nebo pouhé vytušení, vycítění) obsahu je klíčové. Mozek se tím ladí a na podvědomé úrovni se učí mnohem více, než si dokážete vědomě představit. Později, s takto pořízenými daty pracujeme nevědomě, bezděčně, přirozeně, automaticky, aniž o to musíme vědomě usilovat nebo si něco pracně vybavovat.
PAMĚŤ: Učení se cizího jazyka není o hromadění spousty znalostí, ale spíše o fyziologii tréninku jeho používání. Myšleno ve smyslu mého oblíbeného pravidla 20/80, které říká, že pouhých 20% příčin nebo zdrojů má zásadní vliv na 80% výsledků. V mozku si vytváříme něco jako zvukové filtry pro známé zvuky. Pokud je vytvoříme a tréninkem ukotvíme, dokážeme bez problémů identifikovat a interpretovat známé zvuky a přiřazovat jim odpovídající významy. Pokud nám ale některé zvukové filtry chybí, slyšíme neznámé zvuky, které nemůžeme identifikovat a přiřadit jim význam. A pokud nemůžeme slyšet, nemůžeme rozumět, pochopit, naučit se… Schopnost slyšet nějaký zvuk = fyziologický trénink. Naši řeč modulují krční a obličejové svaly = opět fyziologický trénink. Správný trénink vytváří zvukové filtry nebo databáze a zapisuje nám tak do paměti příslušný jazyk.
PROPOJIT: Psychologické stavy jako vztek, smutek, frustrace, disharmonie, odpor, strach, stres či rozčilení výrazně negativně ovlivňují schopnost se učit a naučit. Naopak uvolněnost, relaxace, zájem, zábava, radost, nadšení, hra, ponoření se, nebo plynutí výrazně zvyšují rychlost a schopnost se něco naučit. Je efektivnější být tolerantní k nejednoznačnosti. Pokud jste perfekcionalisté a vše potřebujete na 100%, budete frustrováni a vaše schopnost se učit bude nízká. Důležité je zůstat uvolněný a následně stačí pochopit základní nebo hrubý smysl sdělení. Potom budou vaše pokroky výrazně rychlejší. Proces učení je třeba propojit s těmi správnými emocemi, pocity a s psychickým nastavením, aby byl produktivní a rychlý.
Olga: Co by se ještě dalo dělat, abychom dokázali cizí jazyk studovat efektivněji a kratší dobu?
W: Poslouchat a naslouchat. Hodně. Tím se doslova maceruje mozek příslušným jazykem. Vyváří se tím struktury a stopy. Snažit se vžít do kontextu jazyka a ponořit se do prostředí. Nezáleží přitom na tom, jestli chápeme obsah. Důležité je aktivně nasávat rytmy, opakující se vzory, intonaci a melodii.
Snažit se pochopit (vycítit, vytušit) význam sdělení (obsahu) dříve, než porozumíme konkrétním slovům. Lidská komunikace zahrnuje celou škálu vyjadřování (vlastní zvuk – řeč, řeč těla, mimika a výraz obličeje…) – to vše nám pomáhá vnímat a chápat.
Mixovat! 10 sloves + 10 podstatných jmen + 10 přídavných jmen = můžeme vyjádřit 100 různých věcí. Jazyk a komunikace je tvůrčí a kreativní proces. Jednu věc můžeme popsat různými způsoby. Je důležité začít ve studovaném jazyce komunikovat co nejdříve („já jít koupat teď“). Je lepší a efektivnější velice rychle se začít vyjadřovat – třeba i s chybami, než být dlouho ve studovaném jazyce „hluchoněmý“. Komunikace nemusí být dokonalá, musí být funkční!
Zaměřit se na jádro (pravidlo 20/80). Každý jazyk má vysoký obsah frekventovaných slov. Například v Angličtině cca 1000 slov pokrývá asi 85% každodenní komunikace. 3000 slov pak pokrývá 98% každodenní běžné komunikace. Pokud se člověk naučí těch správných 1000-3000 slov, dostává se k magické hranici znalosti jazyka. Ke znalosti, která mu umožní efektivně se vyjadřovat a komunikovat s ostatními. Věnuj svůj čas a úsilí správným věcem a budeš rychlejší a úspěšnější než 80% lidí. Schválně si zkus zjistit, kolik anglických slov už znáš (pasivně i aktivně), aniž si to uvědomuješ. Nejspíše to budou díky převzatým slovům, mobilům, internetu, TV, mediím, filmům a hudbě řádově stovky!
Pokud začínáš s novým jazykem, použij ty správné nástroje. „Co je tohle? Jak se řekne? Nerozumím. Můžeš to zopakovat pomaleji? …“ Ihned začni používat cizí jazyk jako nástroj pro zjišťování a pronikání do hlubších struktur jazyka. Umět říct slovo máma, je fajn. Ale proč se neučit rovnou celou rodinnou skupinu? (máma, táta, bratr, sestra, babička, dědeček, dítě, miminko, teta, strýc, neteř, synovec, kočka, pes…). Neuč se izolovaná slovíčka – buď zvídavá. Uč se kontextová a skupinová slovíčka. Věnuj tomu první týden svého studia. Další dva týdny objevuj nejčastěji používaná jednoduchá podstatná jména, slovesa, zájmena a přídavná jména (já, ty, to, dát, dostat, mít, velký, horký, jídlo, spát, jít…). Snaž se v této době co nejvíce vyjadřovat a komunikovat jako malé dítě. Od čtvrtého týdne se soustřeď na to, jak slova „slepit“ (i, ale, proto, když, že, jak, kdy, proč, s, k , od…) – jedná se o logické transformátory řeči, které pomáhají utvářet komplexnější významy. V tomto okamžiku již začínáš poměrně srozumitelně vyjadřovat to, co potřebuješ. Dostáváš se do fáze, v jaké spolu standardně komunikují rodiče a malé děti. A dostat se do tohoto bodu je rychlé. 4-5 týdnů a budeš chápat hrubý obsah sdělení a dokážeš se jednoduše vyjádřit. Sice používáš pouze jednoduché kombinace, ale už je to funkční (a například pro cestování to pohodlně stačí). Jistě, tvoje výslovnost a přízvuk jsou stále ještě nepřesné, nicméně druhá strana pochopí, co se snažíš vyjádřit – alespoň zhruba. Touhle komunikací získáváš sebedůvěru a zvyšuješ si schopnost vyjádřit se a porozumět obsahu sdělení. Ten, kdo má o tebe zájem jako o člověka, s tebou bude bez problémů ochotný tímto „rodičovsko-dětským“ způsobem komunikovat. Bude tě podporovat, oceňovat a tvoje jazyková schopnost začne dramaticky růst díky zkušenostní bázi, korekcím a zpětné vazbě, které budeš neustále získávat. Přirozenou lidskou snahou je komunikovat mezi sebou jako rovný s rovným a obavy z vlastní nedokonalosti nebo zesměšnění jsou irelevantní. Cožpak se budeš posmívat cizinci za to, že se s tebou snaží komunikovat česky, byť jednoduchou a nepřesnou formou? Myslím, že to spíše oceníš a budeš nadšená…
Pojďme se podívat na 4 „rodičovské“ jazykové principy:
- „Rodiče“ se budou velice snažit, aby pochopili, co se snažíš vyjádřit, i když jsi nepřesná.
- Budou anebo nebudou mít snahu opravovat tvoje chyby. (obojí je OK)
- Zpětná vazba z jejich chápání toho, co vyjadřuješ, bude zvyšovat vaši vzájemnou úroveň porozumění, takže „nezamrzneš“a budeš moci dále adekvátně reagovat.
- Budou mít snahu používat slova, která znáš a vyjadřovat se srozumitelně a jednoduše.
Není čeho se bát. Je třeba začít a ten proces se začne přirozeně a sám nabalovat i prohlubovat.
Důležité je i kopírovat obličej a mimiku rodilých mluvčích. Je třeba naučit pracovat svaly správným způsobem, aby mohly tvořit adekvátní zvuky. Také poslouchej, jak se člověk, se kterým komunikuješ, cítí a vnímej, jak to zvukově zní. Tím začne vznikat zpětnovazební smyčka v obličeji. Zkus se rozčílit, mluvit ustrašeně nebo s nadějí, trénuj si otázku nebo rozkaz… Pokud to začneš důsledně aplikovat, tvoje podvědomí začne vstřebávat tato „mimická pravidla“ a tvoje vyjadřovací schopnost úměrně poroste.
„Přímé připojení“ – většina lidí vezme slovo ve své mateřštině a pokouší se opakováním naučit cílové slovo a uložit si ho do dlouhodobé paměti. To je ale opravdu hodně neefektivní způsob. Je třeba si uvědomit, že vše co víš, je především obraz ve tvé mysli, který je nějak propojený s pocity, představami a emocemi. Takže když se třeba učíš slovo oheň, ve své mysli bys měla současně vidět barvy plamenů, cítit kouř, vnímat žár, slyšet praskání dřeva… je třeba všechny tyto aspekty přímo propojit do jednoho balíčku – slova a zahrnout to do svého vědomí. Stále více takto propojených zvuků potom vede ke schopnosti se přesně, plynule a uvolněně vyjadřovat. Protože se nesnažíš mluvit tím, že budeš hledat a slepovat jednotlivá slova. Budeš prostě vyvolávat a používat známé obrazy, pocity a přímo a automaticky je propojovat s odpovídajícími zvuky pomocí zvukových filtrů a vytrénovaných příslušných svalů.
Olga: Ty ses teda rozjel… Děkuju. Myslím, že tady bychom ten rozhovor mohli ukončit. Těch informací je poměrně hodně a asi to bude chtít nějakou dobu o nich v klidu popřemýšlet. Je možné se s tebou nějak spojit, kdyby někoho zaujalo něco z toho, čemu se věnuješ?
W: OK. Budu rád, když to třeba někomu trochu pomůže. Spojit se, se mnou dá…. těžce :-). Ale kdyby o to někdo opravdu hodně stál, může to zkusit třeba nějak přes tebe.
Nejnovější komentáře