Jak souvisí jóga se studiem cizího jazyka?

Asi se divíte, co může mít jóga co společného se studiem cizího jazyka. Na první pohled jsou to dvě naprosto odlišné disciplíny a přece jako učitelka jógy a učitelka cizího jazyka nacházím mnoho podobností.

Vzpomínám si na svou úplně první hodinu jógy. Byl to letní pokus zkusit jógu proto, abych dostala do svého těla flexibilitu a jóga se mi zdála jako dobrý nápad. První hodina jógy je skoro jako první hodina cizího jazyka.

Představte si, stojíte na začátku hodiny a chystáte se udělat první krok do neznáma – cizí jazyk versus jóga: tělo je poněkud zatuhlé X hlava moc italských slovíček nezná a před vámi neznámé pole nových věcí, pro tělo versus pro hlavu.

Jaká byla moje první hodina jógy? Překvapující.

Našla jsem klid, o kterém jsem si myslela, že ho ve svém dynamickém životě nejsem schopná dosáhnout. Uvědomila jsem si, kolik stresu ve svém těle a mysli držím.

Druhé pozorování bylo poněkud frustrující. Koutkem oka jsem pozorovala ostatní a snažila se dostat do krkolomných jógových pozic jako oni. Neskutečná dřina a dorážející otázka: „Dokážu se kdy dostat do pozic tak ladně a lehce jako ostatní, kteří si viditelně každou pozici užívají, zatímco já funím námahou?“

Nemusím vám asi říkat, že jsem si nepřipadala úplně dobře. Já nováček a všichni mílovými kroky přede mnou. Rozhodla jsem se, že to nevzdám. Dřina mě odrazovala. Mysl také – nevěřila jsem, že jednou dokážu být tak „gumová“ jako ostatní. Na druhou stranu mě zaujal mě vnitřní klid, který jsem na první hodině objevila a řekla jsem si, že to se to prostě naučím.

Posléze jsem si uvědomila, že jedna společná hodina týdně nestačí na to, abych se dostala tam, kde byli ostatní. Asi by mi to bývalo udělalo jednou týdně klid na duši, respektive pocit, že proto něco dělám. Ale já jsem chtěla vypracovat flexibilitu. A jednou týdně bylo málo.

 

A tady jsme u prvního společného bodu jóga versus studium cizího jazyka:

Prvním spojujícím prvkem je CÍL: Klid na duši versus skutečný „workout“, tedy flexibilita těla a mysli. Klíčové u studia jazyků i u jógy je, zvolit si pevný cíl a k tomu vypracovat potřebný „program“, kterého se budete držet.

Chcete se dostat ze zacyklení věčného začátečníka? Pak si stanovte cíl, kdy a kam se chcete dostat a podle toho si rozvrhněte pravidelný studijní program: pravidelný časový harmonogram, metodu.

Druhým spojujícím prvkem je PRAVIDELNÁ DENNÍ RUTINA:

Možná to bude na začátku trochu „dřít“, než v sobě vybudujete pravidelný zvyk, který budete dodržovat bez vnitřního pnutí a neustálých vnitřních bojů.

I jógu jsem se nejdřív musela naučit vložit do svého života jako „zvyk“ cvičit pravidelně, než se stala příjemnou a nezbytnou součástí mého života. Zpočátku to nebylo jednoduché, ale po nějaké době jsem si z ničeho nic uvědomila, že ráno bez ranního protažení si nedokážu představit.

Vzpomeňte si, kdy jste něco podobného dokázali v jakékoliv oblasti svého života. Dokázali jste zvládnout pravidelnou denní rutinu v józe nebo v jiném sportu? Proč byste to nedokázali zvládnout také s cizím jazykem?

Čím více úsilí do dané aktivity vložíte, tím lepší výsledky dostanete. To důležité je, úplné ponoření se do činnosti, kterého dosáhnete jen pravidelnou denní rutinou.

Pozor důležitá poznámka: je potřeba také vkládat úsilí efektivně, do správných metod a postupů. Tedy cíleně, abyste neplýtvali silou a úsilím do zbytečných kroků.

Jakmile pravidelná denní rutina se pro vás stane zvykem, zjistíte, že když občas z jakéhokoliv důvodu vynecháte, tak vám bude chybět.

Nejde chtít flexibilní tělo a jednou týdně si zacvičit pro dobrý pocit. Opakování a cvičení dělá mistra 🙂

Stejně tak je to s cizím jazykem. Potřebujete si nastavit pravidelný zvyk, bez kterého vám ve vašem dni bude něco chybět.

Když začnete studovat na denní bázi, budete se divit, jak daleko a rychle se můžete dostat. Ať v józe nebo v cizím jazyku. Budete se divit, jakou radost vám budou dělat pokroky, které pocítíte celkem rychle. Když svoje studium omezíte na jednou týdně, nejen že pokroky nebudou viditelné tak rychle, ale naopak po zbytek dní v týdnu si mozek nebo tělo odvykají na příslušný pohyb nebo jazyk a důsledkem je zapomínání.

Každý týden si pak tělo i mozek znovu rozpomínají. Ztrácí se tím zbytečně cenný čas a blokuje se tím rychlejší postup. Právě rychlejší postup se může stát vnitřním pohonem nezbytným proto, aby vás činnost bavila a naplňovala.

Třetí bod: Vychutnání a ocenění své cesty

Nic, co je v životě cenné, nepřichází bez úsilí. Jinými slovy: „Všechno, co za to skutečně stojí, k nám často nepřijde jen tak“.

Vychutnávejte tedy svou cestu se vším, co vás na ní potká. Každý krok je cennou zkušeností, každá chyba je cennou lekcí. Oceňujte každý krok, každé úsilí.

 

 Čtvrtý bod: Soustředěnost

Jóga učí soustředěnosti. Využívá k tomu koncentraci na dech. Víří vám v hlavě myšlenky, úvahy či problémy? Zastavte se a upřete pozornost na svůj dech. Je to proces než se člověk naučí ihned přepnout pozornost na dech a na přítomný okamžik, odměna je však cenná – skrze dech se naučíte uklidnit mysl a uvolnit tělo.

S jazykem je to podobné. Taky potřebujete plnou soustředěnost. Také budete procházet nelehkými fázemi jako při józe – vír nezastavitelných myšlenek, zapomenutá slovíčka, chyby.

Je to přirozené a stojí za to oceňovat i tyto okamžiky, kdy to zrovna nejde jako po másle.

Co s tím, když se zaseknete? Jako v józe: nadechněte se zhluboka a pusťte se do toho znova. Stojí to za to:-)

Pátý bod: Není dobré se srovnávat s ostatními – ani v józe, ani v cizím jazyku:

Zjistila jsem, že jedna z věcí, která mě skutečně frustruje, je srovnávání s ostatními.

Málokdy je to povzbuzující, když se s potem ve tváři snažíte zkroutit do jógické asány nebo když s třesoucíma se rukama se snažíte vykroutit ze situace nějakou vtipnou větou v cizím jazyce a místo toho ze sebe vykoktáte jednoduchou větu, která vám připadá neskonale „hloupá“.

Není dobré se srovnávat, protože je to jako byste srovnávali hrušky s jablkama. Každý z nás pochází z jiného prostředí, má jiné dispozice a zkušenosti a také každý z nás se věnuje ať již józe nebo cizímu jazyku jinak dlouhý čas.

Jediný, s kým se můžete srovnávat, jste vy sami. Dívejte se na to, kde jste byli včera a kam jste se posunuli dnes. Dá vám to hned jinou perspektivu a pocit postupu a pokroku.

 

Šestý bod: Skutečná práce se odehrává mimo školní lavici:

Mít učitele / průvodce považuji za důležité. Učitel vám může ukázat cestu a inspirovat vás a pomoci otevřít vaše možnosti a kladný přístup k učení. Naučit se to však za vás nemůže.

Pokud se skutečně chcete posunout, je potřeba věnovat tomu také svůj vlastní čas. A to je přesně ten hodnotný čas, který vám přinese naplnění, výsledky a zároveň radost.