Jak kombinovat přístup dětí a dospělých ke studiu jazyka aneb vše je jen v hlavě

Můj kamarád razí heslo: „Vše je jen v hlavě“. Baví mě sledovat, když vysvětluje svému pětiletému synovi, který právě spustil pláč, protože špatně spadl, že bolest je jenom v hlavě. Malý kluk se moudrýma očima podívá na tátu a přestane brečet, protože bolest je přece jenom v hlavě. Táta to přece říká, tak to nemůže bolet. Malé děti umí velmi rychle přepnout mysl. Nepřemýšlí dlouho nad tím, jestli je to bolí nebo by je to mělo bolet a místo toho posunou svou pozornost k něčemu mnohem zajímavějšímu a na bolest zapomenou.

Nám dospělým to tak rychle nejde. Jsme už trochu zhýčkaní, zatížení zkušenostmi a způsoby myšlení a učení, které jsme si osvojovali po dlouhá léta. Jsme zvyklí na svoje pohodlí a určité bezpečí toho, co známe, co nám třeba zcela nevyhovuje, ale zvykli jsme si na tento stav a víc se bojíme toho, že bychom měli vykročit z tohoto stavu a udělat krok do neznáma. Neznámo je tam, kde bychom museli něco měnit a třeba se přeučit způsob, jakým se učíme, abychom se konečně naučili cizí jazyk.

Malé dítě nepřemýšlí, jestli se může cizí jazyk naučit, dokonce ani nepřemýšlí, jak by se ho mělo naučit. Ono prostě je a učí se tím, že je a když ho obklopíme cizím jazykem, tak ho prostě přijme do svého světa a učí se přirozeně z prostředí. Dítě nepřemýšlí nad tím, že se učí, pouze přijímá vše, co k němu přichází zvenčí, dívá se, poslouchá, monitoruje, zajímá se.

I my dospělí to umíme. Bohužel většina z nás to zapomněla. Naše mysl se za roky klasického studia jazyků naučila, že učení cizího jazyka stojí moc úsilí, dril slovíček je nuda a jinak to nejde. Většina lidí je přesvědčená, že s věkem se horší paměť a to, co se nenaučili v mládí, už stejně nikdy nedohoní.

Nejde však o to, dohonit, ale my můžete dokonce i předhonit. Jako dospělí máme ohromnou databázi zkušeností. Víme lépe než dítě, co funguje, co nefunguje, umíme analyzovat, umíme se lépe motivovat, lépe si stanovit cíle, udělat průzkum a také pak použít selský rozum, abychom zjistili, kolik je jedna plus jedna a zda něco může nebo nemůže fungovat. Naše databáze zkušeností však může působit i obráceně a vytvořit nepřekonatelnou překážku, pokud nám brouk v hlavě nedovolí posunout se ze zóny svého pohodlí, přepnout do nového módu a otevřít se novým zkušenostem a poznatkům.

Jako to říká kamarád svému synovi: „Vše je jen v hlavě.“ Pouze my se rozhodujeme, jakého našeptávajícího brouka v hlavě necháme. Toho línějšího, který nechce vidět jiné cesty a rád setrvá ve svém teplíčku. Nebo brouka průkopníka, který nás nenechá topit se v omluvách a výmluvách a probudí v nás aktivitu a posune k realizaci.

Prvním krokem k tomu, jak se naučit cizí jazyk rychle je objevit v sobě brouka průkopníka, který aktivuje mysl a pustí se do realizace namísto omluv a výmluv.

Porovnejme si nyní přístup dětí a přístup dospělých a dovolme našemu průkopníkovi posoudit, co v našem dospělém přístupu chybí proto, abychom se mohli učit jednodušeji a s radostí.

 

Dětský svět:

• Hravost.
• Bytí v přítomnosti.
• Spontánnost.
• Koncentrace.
• Množství energie, které se zdá být nekonečné.
• Umění ponořit se do přítomnosti a do činnosti, kterou vykonávají.
• Nebojí se chyb – zkoušejí a opakují to, co vidí. Opakují mimiku, slova dospělých. Nevadí jim, že jejich mimika dospělé rozesměje, ale smějí se s nimi. Nevadí jim, že ještě neumí vyslovit slovo správně, ale přesto to zkouší dál, až to jednoho dne řeknou správně. Nepřemýšlí nad tím, kdy to řeknou správně. Důležité je tady a teď a procvičování. Zkoušet, zkoušet a zkoušet.
• Učí se koncentrací a ponořením do aktivity. Učí se tím, co vidí a dělají.
• Učí se v pohybu.
• Nepřemýšlí, jestli se učí nebo jestli se to naučí. Děti jsou přítomny svou pozorností, dokážou rychle reagovat na podnět a tím se velmi rychle učí.

 

Svět dospělých:

• Jeden jazyk jsme se již naučili. Každý z nás umí svůj rodný jazyk, takže to určitě umíme jako děti. Náš mozek to umí, má to v sobě zakódované. Máme ho v sobě, jen se potřebujeme zbavit nánosů starých metod a otevřít náš fungující jazykový motor, se kterým jsme se narodili, jen jsme ho dlouhodobě nepoužívali.
• Umíme analyzovat a používat logiku – lépe tedy dokážeme porozumět gramatice, proč a jak se tvoří. Přes logiku můžeme dát první vstup mozku, který mu dáme – dobře srozumitelné pochopení gramatické struktury například přítomného času. Dobrý a pochopený vstup = dobře zapamatovatelné fráze.
• Umíme rozeznávat opakující se vzory.
• Umíme plánovat a motivovat se. Umíme tak udržet pozornost dlouhodobě, když víme, za jakým konkrétním cílem jdeme. Dítě neví, že se chce naučit angličtinu. Ono se jí prostě učí. Dospělý to ví, že se chce naučit angličtinu. Když k tomu také ví, proč se jí učí a co je jeho skutečnou motivací, dokáže se jí naučit rychleji než dítě.

 

Klíčem k naučení se cizího jazyka rychle je schopnost kombinovat přístup dospělých a přístup dětí a obnovit schopnost učit se novému – používat staré metody, vypustit však ty, které nefungují a nahradit je novými.

Hrajte si, učte se v pohybu, v barvách, radujte se z povedeného, nebojte se chyb. Učte se ponořením se do cizího jazyka s plnou soustředěností.

A PŘEDEVŠÍM

NEZAPOMEŇTE, ŽE VŠE JE JEN V HLAVĚ. Hlava a mysl určuje, zda budeme úspěšní nebo ne. Hlava a mysl nám buď postaví překážky do cesty, nebo naopak umožní dělat zázraky 🙂