„Neučím se!“
Zpráva mé studentky několik týdnů po našem setkání na semináři byla geniální, radostná a zněla: „NEUČÍM SE! BAVÍM SE!“
Tato studentka u mě absolvovala individuální konzultaci. Chtěla se konečně naučit angličtinu a vyškrábat se z kruhu věčného začátečníka. Po dvou letech, kdy se učila klasickým přístupem, se stále bála mluvit a měla pocit, že to prostě NEJDE a byla skoro rozhodnutá to vzdát.
Popovídaly jsme si spolu, ukázala jsem jí nové možnosti, prokleply jsme její znalost angličtiny, o které si myslela, že je nedostatečná a že s ní nemůže v žádném případě vylézt na veřejnost. S velkou úlevou jsme zjistily, že má slušný základ, který byl v té fázi převážně pasivní. Je to problém, se kterým se setkávám často u studentů, kteří ke mně přichází – jsou k sobě příliš kritičtí a to jim brání v pokroku.
Pasivní znalost je předstupněm aktivní znalosti. Jde jen o to transformovat tuto pasivní složku tréninkem a cílenou prací do aktivní znalosti. K tomu je potřeba odvážit se vstoupit do přímé komunikace a mluvit, aby mozek byl vystaven potřebě formulovat nahlas to, co má v sobě uloženo v pasivní formě.
Za tři hodiny práce se nám podařilo zvládnout ohromný kus práce. V první řadě se nám podařilo změnit její negativní přesvědčení a vzbudit pro angličtinu nové nadšení.
Co pomohlo nejvíc? Řekla bych, že ukázka toho, že to jde i bez biflování a že věk není překážkou. Překážkou jsou naopak jazykové učebnice a biflování. Smyslem je učit se „bez učení“, tedy přirozeně, ponořením se do angličtiny. Co to znamená? OBKLOPIT SE ANGLIČTINOU, VYTVOŘIT SI ANGLICKÉ PROSTŘEDÍ KOLEM SEBE A VYSTAVOVAT SE JAZYKU DENNĚ.
Moje studentka se nyní „neučí“, tedy neučí se klasickým způsobem. Nýbrž nasává a absorbuje angličtinu z prostředí kolem sebe. Tu si něco přečte a přeloží, vyhledává nápisy a sdělení v angličtině ze svého prostředí a překládá si je. Když něčemu nerozumí, sáhne po slovníku nebo naťuká slovíčko do mobilu a odpověď má v mžiku. Nebo se zeptá. Úžasně zapojila přátele kolem sebe – je zvídavá, hledá si texty, které jí zajímají, nebojí se zeptat, nebojí se ukázat, že něco neví, nebojí se dělat chyby.
Ukazuje něco důležitého – NADŠENÍ, CHUŤ A ROZHODNUTÍ.
Myslím, že právě toto byly klíčové faktory, které ji ovlivnily tak, že angličtina ji začala bavit. Baví jí cesta a objevování nových slovíček, nových způsobů, jak pracovat s myslí a sama se sebou.
Její nadšení a rozhodnutí spustilo sled události a malých „náhod“, které začaly studentce přinášet do života příležitosti setkat se angličtinou na přirozené bázi. Nemusela se nijak výjimečně snažit. Přicházelo to k ní samo.
Jak se říká, když je žák připraven, učitel se vždycky najde. Nemusí to být nutně učitel, tak jako ho známe ze školy. Učitel s přísnou tváří a učebnicí pod rukou. Učitelem může být kamarád, který s vámi bude mluvit anglicky. Někdo, komu každý den napíšete krátkou zprávu v angličtině. Čech? Cizinec? Je to v podstatě jedno, jestli si vyměníte pár krátkých zpráv s cizincem nebo Čechem. Důležité je – denně se zamyslet nad tím, co byste napsali a denně třeba naťukali pár zpráv v angličtině.
Moje studentka má víc učitelů a to přímo ze života. Vedle několika kamarádů, se jí najednou v životě objevili noví klienti ze zahraničí, se kterými musí mluvit pouze anglicky. Nejdříve se toho lekla, ale později zjistila, že to funguje! Odměnou za první věty jí byla první knížka v angličtině, kterou dostala od své zahraniční klientky jako dárek a jako podporu při studiu.
I já z toho mám ohromnou radost. Pokaždé, když se podaří vzbudit nadšení u studentů, kteří nad angličtinou skoro zlomili hůl, mám radost. Vždy mi to ukáže jeden zásadní fakt: všichni to můžeme zvládnout, vždy záleží jen na nás samotných a na našem přesvědčení, že to zvládneme.
Nejnovější komentáře